Posedlá ďáblem

5. května 2016 v 14:20 | Adeleide |  Deníček
Les houstne a já už přes 3hodiny běhám v lese.,,Tady už jsem byla"říkám si v duchu a neustále se otáčím. Osoba za mnou se přibližuje. Dochází mi dech. ,,Co mi udělá, když jen trošku zpomalím?" Myšlenky v hlavě mi šrotují a můj dech mi dochází, bolí mě celé tělo. Dotyčný už je tak blízko, že mu vidím do obličeje. Viděla bych samozřejmě, kdyby obličej měl. Místo obličeje je něco rozmazaného jako tma a jediné co lze vidět je pusa plná zubů. Čím více se približuje tím víc křičí ,,zabiju tě!" Směje se mi. Mé panice a bolesti. Začínám plakat a stromy se začnou rozmazávat. Zpomaluju, ale já nechci nejde to víc rychleji. Už je skoro u mě ten křik jde slyšet blíž a blíž. ,,Zabiju tě!!" Nemohu se pohnout z místa, nejde to. Je u mě otvírá pusu a na zubech vidím krev. Prosím ho o smilování..marně.. Začínám brečet a řvát ,,probuď se!!". Pan Neznámý nebo spíše bez obličeje je skoro u mě, chce mě zabít, netuším však důvod. ,,Co jsem Vám udělala?" Žádná odpověď. Začínám cítit bolest, křičet a potit se. V tu chvíli, ve stejný moment jako včera, předevčírem...se probudím. Pláču a třesu se. Je to má noční můra, den co den. Bojím se dne kdy se třeba nestihnu probudit. Netuším pointu snu. Vím jen jedno každý den běžím pomaleji než ten předchozí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama